Proslulého lovce příšer chaosu, Geralta z Rivie, asi nemusím českým hráčům, natož pak českým čtenářům, zrovna moc představovat. Nakonec skvělé knihy od polského spisovatele fantasy Andrzeje Sapkowského jsou, obzvláště u nás ve střední Evropě, velice oblíbené. No a podobně jsou na tom také hry. Zvláště pak třetí díl, který udělal, jak se tak říká, díru do světa. Přes to je ale docela možné, že jste první díl dosud míjeli. A to by byla opravdu velká škoda.
Žánr: RPG / Téma: Fantasy / Vydavatel: CD Projekt / Studio: CD Projekt RED
Datum vydání: 26.10. 2007 / Herní doba: 35 hodin+ / Země: Polsko / Lokalizace: Český dabing
Platformy: PC / Hráno na: PC
Poprvé jsem se setkal se Zaklínačem už v roce 2007, tedy hned po jeho vydání. Hru si tehdy koupil kamarád, a tak jsme ji po škole společně rozbalili a vyzkoušeli. Upřímně řečeno, po odehrání úvodní pasáže na nás zrovna dobrý dojem neudělala. Jelikož jsem tehdy ještě neznal výbornou knižní předlohu, ke hře mě nic netáhlo, a tak jsem jí na čas odložil. Později se ke mě samozřejmě dostalo Sapkovského úžasné literární dílo, ale se hrou to bylo vždy horší.
Rozehrál jsem jí snad pětkrát, ale nikdy mě nechytila až tak, abych jí dohrál. Kvůli této recenzi jsem se ale hecnul, a začal jsem tuto slavnou sérii pěkně od začátku. Rovnou musím přiznat, že jsem udělal dobře a hra má fakt něco do sebe. Většina fanoušků ví, jak skončila knižní sága a pokud to třeba neví, nebo si to už po těch letech nepamatují, tak se nemusí vůbec bát. K hraní prvního dílu to nepotřebují. On si to nakonec nepamatuje ani samotný Geralt.
Opět tu totiž máme to staré dobré klišé, že hlavní hrdina ztratí svou paměť, a tak se může na všechno hloupě ptát, aniž by to působilo nějak divně. Hra je tedy přístupná všem hráčům, ať už původní knížky četli nebo ne. Nakonec něco podobného si pamatujeme i z oblíbené série The Elder Scrolls, kde jsme začínali vždy za anonymního vězně bez minulosti. Zaklínač ale nějakou tu minulost má, a tak to tu musí být lépe napasované do samotného příběhu.
Pokud se budete k této klasice vracet, je samozřejmě potřeba počítat s trochu staromódní a kostrbatou hratelností. A to nejen pro to, že jde o rok 2007, ale hlavně proto že jde o první pokus studia CD Projekt RED o pořádné RPG. I když věřím, že se do toho brzo dostanete. Začínáme pěkně doma na Kaer Morhen. Podoba této úžasné pevnosti je inspirovaná Oravským hradem na Slovensku, a v této hře, stejně jako v knižní předloze, je domovem zaklínačů.
Potulných lovců bestií a potvor, dětí překvapení, cíleně zmutovaných v dokonalé lovce příšer. Domovu si tu ale moc neužijeme. Pevnost je totiž hned na začátku napadena tajemnou Salamandrou, a my se tak dostáváme rovnou do pořádné akce. Hned na začátku se také seznámíme se specialitami, které hra nabízí. A bude to stát za to. Můžeme si totiž vybrat pohled, a také způsob ovládání. To dokáže poměrně hodně změnit dojem z průchodu samotné hry.
Můžeme se Geraltovi dívat přes rameno a hrát hru akčně, a nebo si vybrat ze dvou oddálených pohledů, ke kterým patří ovládání myší. Zážitek ze hry se tak může značně lišit. Při pohledu přes rameno si musíte pamatovat klávesy, a nebo klikat na ikonky. Při oddáleném pohledu pak máte zase naopak zcela volnou myš, a můžete klikat rovnou na to co chcete, bez pauzování hry. Jelikož jde o starší hru pro PC, chybí tu bohužel možnost ovládat hru na gamepadu.
Můžeme si vybrat typ kamery a s tím související ovládání postavy. Věřím ale, že si většina hráčů vybere oblíbený a modernější pohled přes rameno s akčním ovládáním postavy.
To se ale dalo u hry, která vyšla jenom na PC očekávat. Další věcí, se kterou Vás hra seznámí hned na začátku, jsou pak různé útoky. Jeden je silný, proti odolnějším protivníkům, a další je zase rychlý, proti lehčím, a tím pádem také mnohem rychlejším nepřátelům. Pak tu máme ještě skupinový útok, který skvěle funguje, jste-li v obklíčení. Což jste poměrně často. Nechci tu ale úplně do detailů popisovat, co se na Kaer Morhen stalo, to by byla velká škoda.
Důležité ale je, že jsou zaklínačská tajemství ukradena a Geralt je musí dostat za každou cenu zpátky. Doma se tedy moc dlouho neohřeje a musí se zase vydat do okolního světa. Ten naštěstí není kdo ví jak obrovský. Tohle je totiž hra z doby, kdy všechno nemuselo být megalomanské, jako je tomu dnes. Budeme se tu totiž pohybovat pouze v okolí Wyzimy, tedy hlavního města Temerie. Možná se to zdá být docela málo, ale kde že. Bohatě mi to stačilo.
Hra nám poskytne dostatek zajímavých míst a temných zákoutí. Začneme ale pěkně pomalu. Nejprve dojdeme do malé vesnice před branami Wyzimy. Potkáme starou známou Shani, no a taky kamaráda trpaslíka Zoltana Chivaye, které známe z knižní předlohy. Ve vesnici samozřejmě pátráme po Salamandře, a plníme také různé vedlejší úkoly. Ty nás také posouvají v našem pátrání o kousek dál. Někdy přímo, někdy dost nepřímo, ale je třeba je také plnit.
Kromě toho si můžeme vydělat peníze také plněním zaklínačských zakázek na zabíjení různých místních potvor. V tomto ohledu mě ale docela zklamalo, že se potvory po splnění zakázky obnovují. No, jen si to představte. Pokud dostanete zakázku na utopence, všechny je u jezera vymlátíte a jdete si pro odměnu, už po malé chvilce jsou zpět. To mě opravdu mrzí, protože se hra tváří, že jsme úkol úspěšně dokončili a dostaneme samozřejmě odměnu.
Nic se ale vlastně nezměnilo a potvory sužují tuto vesničku dál. To je dost nedomyšlené a člověka to furt tak nějak hlodá. Vesnička samotná, stejně jako její okolí, vypadá moc pěkně, a to také díky parádní hospodě. V hospodách mě nicméně trochu zklamalo, že si tu zaplatíte za pokoj, a dostanete místo toho vlastně jen místo na koberci, kde pak můžete meditovat. A to i když jsou místnosti další lidé, a tak vlastně žádný klid na samotnou meditaci nemáte.
Další takovou podivností je, že si nemůžete odpočinout jen tak někde. Jde to pouze u vyznačeného ohniště, nebo v nějaké té hospodě. Jiná postel pro Vás ale není. Pokud Vám tedy někdo večer řekne, ať přijdete až zítra a vy nemáte zrovna co jiného na práci, začnete zoufale hledat ohniště. A nepomůže vám ani krb, nemůžete se ani prospat v jiné posteli, a to je docela otravné. Proč Geralt nemůže meditovat u krbu, proč nemůže jen tak usnout v posteli?
V průběhu hry potkáme celou řádku známých postav z knih, jako je Shani, nebo trpaslík Zoltan Chivay. Ta hlavní ale v tomto dílu ještě chybí. Místo ní tu máme Triss Ranuncul.
Hra celkově není zrovna pružná, už jen samotný pohyb po světě, kde bohužel nefunguje fast travel a převozník se Vás vždy třikrát zeptá, než Vás převeze na místo, kam se budete vracet opravdu často. Samotný terén je potom plný drobných nepřekročitelných překážek, které tu musíme prostě obcházet. To se v moderních hrách už naštěstí moc nevidí. Pokud vzpomínáme na dobré staré hry, měli bychom si vzpomenout také na jejich jistou kostrbatost.
Sem tam mě navíc potrápily i úkoly. Občas se totiž hlavní dějová linka zasekne, a čeká na událost z nějakého toho vedlejšího úkolu. To vše, aniž by to mělo nějaký smysl. Pochopitelně Vám to hra ani neřekne, dojde Vám to prostě tak, že už nemáte co jiného dělat. Například jsem se zasekl v jenom úkolu s golemy. Jako první mě napadlo zajet za alchymistou, se kterým jsem spolupracoval, abych o nich něco zjistil. Ale smůla, zeptat se ho prostě nemůžeme.
Musíme totiž nejprve dokončit zcela jiný a hlavně naprosto nesouvisející úkol. Na konci úkolu se na golemy zeptat babky z bažin, a ta nás za tím samým alchymistou teprve pošle. To jako fakt? První díl zkrátka ještě není ani zdaleka tak doladěný, jako jeho novější pokračování. Přesto ale má něco do sebe. Především je tu vcelku zajímavý a ke konci i pěkně zapletený příběh. Musím přiznat, že mi na začátku byla Salamandra ukradená, ale to se časem zlepšilo.
Postupem času se ale příběh začal pěkně komplikovat, a já se do této hry konečně pořádně zažral. Řadu hráčů jistě potěší, že se hra dočkala českého dabingu. Ano, RPG s českým dabingem! To byla pecka. Na tenhle si ale asi budete muset chvíli zvykat. Ve své době jsme se tomuto dabingu tak trochu vysmívali, nakonec o pět let starší Mafia v nás byla hodně zakotvená, a to se nedalo srovnat. Navíc nadabování samotného Geralta je podivné, až nepříjemné.
Tedy minimálně na začátku hry. Po pár hodinách jsem si zvyknul, a tak nějak jsem to začal brát jako součást zážitku. Vybrat si ale samozřejmě můžete i jiný jazyk. Na druhou stranu, český dabing není žádná katastrofa. Většina postav je nadabovaná dobře a Geralt se nakonec taky srovná. Celkově to podle mě zlepšuje požitek ze hry, a tak jsem si ho nakonec nechal a celou hru s ním dohrál. Vše působí přirozeněji, nakonec anglický dabing taky není kdo ví co.
Přeci jenom jde o polskou hru. Dalším neduhem je třeba malá variabilita modelů postav, ale to bylo dříve ve hrách vcelku normální. Naopak jsou tu i moc pěkné detaily, kdy se třeba všichni při dešti běží schovat pod stříšky. Vcelku se mi líbila také grafika, která má svůj styl a dokáže vykouzlit velice ponurou atmosféru. Dnes si navíc hru zahrajete ve 4K rozlišení na plné detaily, kde je vše pěkně zaoblené a čisté. V tomto rozlišení jsem ale měl trochu problém.
První Zaklínač překvapil mimo jiného také českým dabingem. To je zvláště u žánru RPG opravdu obdivuhodné. Nadabování Geralta je ale hodně zvláštní, i tak ale pecka…
Hra sice běžela ve slušných 60+ FPS, ale měla hodně nepříjemné mikrozáškuby. Asi to už bylo na hru moc. Dalším problémem bylo titěrné písmo. Přešel jsem tedy na stále hodně slušné rozlišení 1440p, kde zmizely i mikrozáškuby a texty se konečně daly pohodlně přečíst. Grafika jako celek se mi prostě líbí i to přes to, že na ní je vidět zub času. Samozřejmě existují modifikace, které jí ještě zlepšují, ale není to tak úplně potřeba. Hra vypadá prostě skvěle.
Zajímavé jsou tu i vedlejší postavy. Na začátku hry se tak seznámíme hlavně s ostatními zaklínači, které známe už z knížek. Ty ale brzo opustíme, a tak nás celou hrou tak nějak provede Triss. Velice půvabná čarodějka, kterou jsem si dost oblíbil už v knižní předloze. Příjemné setkání nás potom čeká i se slavným bardem Marigoldem, bez kterého by to prostě nebylo ono. Nakonec, byl to právě on, kdo Geralta doprovázel při všech jeho úžasných dobrodružstvích.
Kromě příběhu a všemožných úkolů tu máme pro pobavení několik miniher. Můžeme soutěžit třeba v pití alkoholu, můžeme se bít o peníze, a nebo taky hrát kostkový poker. Žádná z těchto aktivit mě ale zrovna neoslnila. Dal jsem si trochu od všeho a raději pokračoval v příběhu. Ten je povedený, zvláště jakmile se začne komplikovat. Přibývá v něm postav, i nějaké té politiky. Postavy, které jsem na začátku hry moc nemusel, jsou nakonec dost zajímavé.
Co mě ale zrovna neoslnilo je hodně natahovaný konec, kdy náš padouch prostě jen skočí na vzdálenější místo, no a my se za ním musíme opět probojovat, přičemž to udělá hned několikrát. To hráči nic nového nepřináší, pouze to vcelku lacině protahuje herní dobu. Nutno ale dodat, že přesně tohle bohužel dělá spousta her dodnes. U Zaklínače mě to ale docela překvapilo, jelikož většina hry je opravdu zajímavě napsaná. Konec mi tedy zrovna moc nesedl.
Přesto že jsem ke hře poměrně kritický, bylo rozhodně příjemné si jí konečně zahrát. Jako fanoušek Zaklínače jsem prostě ani nemohl jinak. Začátek mě sice hodně dlouho odrazoval, ale jakmile se příběh trochu rozjede, jde o hodně zajímavou hru. Moc pěkně jsou naštěstí napsané i vedlejší postavy. Samozřejmě úroveň mimiky není kdo ví jaká, tak že tu ani herecké výkony nejsou tak zřetelné, jak by si hra žádala. První díl v tomto ohledu tak trochu zaostává.
Připomenu, že ve stejném roce vycházelo třeba i legendární Crysis, ale to bylo po stránce obličejové mimiky spíše výjimkou. Přes to ale dokáže první Zaklínač nadchnout a vykouzlit hodně zajímavé, většinou dosti ponuré, scenérie. Místa si navíc zapamatujete, jelikož jich není zase tak moc. Pokud se tedy chcete pustit do Zaklínačské série pěkně od začátku, rozhodně neváhejte. Doporučuji si ale přeci jenom nejdříve přečíst skvělé knihy Andrzeje Sapkowského.
Líbil se Vám tento článek? Budeme moc rádi pokud se zapojíte do diskuze pod ním, a nebo když nám dáte odběr na sociálních síti. Nejvíce novinek najdete na našem profilu na síti X. Přidejte si nás.
