Kdysi dávno, ještě v dobách kdy konzolovému světu vládl legendární Sony PlayStation II, se na monitorech stolních počítačů objevila jedna velice zajímavá a ve své době i vcelku unikátní hra. Dodnes na ní řada hráčů nedá dopustit a vzpomínají na ní dokonce i lidé, kteří s hrami jinak nemají nic společného. Získala si je tehdy svou filmovou kvalitou, špičkovým vyprávěním příběhu, a také povedeným českým dabingem. Má ale cenu se k originální hře ještě vracet?
Žánr: Akční adventury / Téma: Organizovaný zločin / Vydavatel: Gathering of Developers / Studio: Illusion Softworks
Datum vydání: 29.08.2002 / Herní doba: 16 hodin+ / Země: Česká republika / Lokalizace: Český dabing
Platformy: PC, Xbox, PlayStation 2 / Hráno na: PC
Řeč je samozřejmě o prvním dílu Mafie z roku 2002, o českém herním klenotu, který v srdcích řady hráčů zůstane navždy nepřekonán. Nakonec, pro mnoho z nás to byl zcela zásadní titul našeho dospívání. Mafia vyšla koncem roku 2002, já jsem zrovna dostal svůj první počítač, no a tak bylo o mém dalším počínání vcelku jasně rozhodnuto. O něco později, v průběhu roku 2004 se ji dočkali také hráči na konzolích PlayStation II a na původním Xboxu.
V našich končinách se nejvíce rozšířila PC verze, což je jedině dobře, protože je zdaleka nejlepší. Konzolové verze totiž musely být, vzhledem k nižšímu výkonu, značně upraveny. No a změny byly vcelku zásadní. Byl upraven třeba počet chodců na ulici, snížila se kvalita textur i modelů. Byla snížena i dohlednost, počet policejních hlídek, i hustota dopravy. A co je nejhorší, byl upraven také velice pokročilý jízdní model, který jsme třeba na PC měli opravdu rádi.
Zážitek ze hry na konzolích tak byl bohužel hodně jiný než na PC. V této recenzi se ale budeme věnovat této klasice v její nejlepší možné podobě. Hra totiž běží bez problémů i na moderních počítačích. Je ale stále o co stát? Doba už přeci jenom pokročila a filmových her je dnes spousta. Má originál stále své kouzlo? Původní hru jsem rozehrál jen s drobnými úpravami. I když to není nezbytně nutné, je dobré herní rozhraní trochu doladit menšími modifikacemi.
Mafia: The City of Lost Heaven, jak zní celý název, se věnuje poutavému příběhu taxikáře jménem Tommy Angelo. Ten se dosti zvláštní shodou okolností setká se dvěma prchajícími mafiány, což mu nakonec převrátí život vzhůru nohama. Pomůže jim uniknout, a tím jim nakonec zachrání život. Vlivem této podivné události se po nějakém čase stane velmi důležitým členem rodiny. To mu přinese značné výhody, ale také dosti nebezpečný způsob života.
Mafia tu přitom popisuje poměrně komplikovaný a hlavně postupně se měnící vztah Toma Angela k této mafiánské rodině, a to dosud nevídaným způsobem. Tedy minimálně co se týče videoherní tvorby. Celý příběh je tu vyprávěn Tomem Angelem retrospektivně ve chvíli, kdy dojde na nejhorší, a on nutně potřebuje pomoc policie. Tom nutně potřebuje pomoc, ale na druhou stranu jde vidět, že se mu jeho způsob života líbil, a je mu spíš líto, že si to zkazil.
První Mafia se odehrává ve smyšleném americkém městě jménem Lost Heaven. Podíváme se do období třicátých let dvacátého století, které je pro podobnou mafiánskou hru prakticky ideální. Město patří svou rozlohou spíše mezi ty menší, ale to vůbec nevadí. Město je totiž perfektně navržené. Byla dokonce doba, kdy jsem ho znal nazpaměť. Pocit z města je přitom velice příjemný, a i když je vidět, že nejde o nejnovější hru, nemám tu pocit stísněnosti.
Mafie dokáže vtáhnout do děje i po letech. Pomáhá tomu kvalitní vyprávění příběhu, dobře napsané postavy, moc pěkné město, zajímavé mise, a také skvělý český dabing.
Naopak, město působí naprosto přirozeně, a taky živě. Samozřejmě dnes už jsou městské hry zase o trochu dál, ale to na kráse a kouzlu tohoto města vůbec nic nemění. Námětem pro hru se potom stal hlavně film Goodfellas, ale i řada dalších snímků s touto tematikou. Nakonec, za dabingem anglické verze stojí herci ze seriálu Rodina Sopránů. U nás se hra prosadila díky povedenému českému dabingu. Jeho zásluhou se pak dostala k mnohem více lidem.
Dokonce je první Mafia pro mnoho z nich jednou z mála her, kterou v životě hráli, a to mimo jiné také díky tomu, že hře perfektně rozuměli. Po městě a přilehlém okolí se pohybujeme většinou v krásných dobových automobilech, na které je tu na štěstí kladen velký důraz. Je jich je ve hře celkem 70 a jsou nám přidávány pěkně přirozeně, v rámci samotného příběhu. Dostáváme je často před misí a mechanik Ralph nám ukáže, jak daný typ můžeme ukrást.
Některé lepší automobily můžeme získat jenom v několika vedlejších misích, které jsou docela zajímavé a stojí za to se jim věnovat. Velice snadno je totiž můžete přehlédnout a bohužel se k nim později nedá vrátit. Vše tak musíme stihnout tak říkajíc po cestě. Kdo by se ale nechtěl projíždět se tímhle krásným městem v nějakém tom luxusnějším, a nebo pokročilejším automobilu. Automobily jsou pro tuto hru zcela zásadní a budete si je každopádně užívat.
Nutno dodat, že auta mají skvělý jízdní model, a také opravdu slušný model poškození. Můžeme tu dokonce i sami řadit jednotlivé rychlosti, což opravdu doporučuji, a navíc nám může dokonce i dojít benzín. Tady je důležité slovo může, protože během kampaně se Vám to jen tak nestane, pokud Vám tedy někdo rovnou neprostřelí nádrž. Jsou tu ale i další pěkné detaily. Například, pokud zajedete k benzínové pumpě, tak Vám obsluha skutečně natankuje.
Automobily byly pochopitelně vytvořeny podle skutečných historických předloh. Nakonec na ně ale tvůrci nezískali potřebné licence, a tak museli být bohužel trochu přejmenovány. Nejspíš poznáte oblíbený Ford pod názvem Bolt, Chevrolet se přejmenoval na Schubert, no a tak podobně. Důležité je, že samotné modely vypadají fakt parádně. V roce 2002 to byla opravdu silná kombinace a už jen samotnou jízdou v této hře jsem strávil dlouhé hodiny.
Skvěle zpracovaná je pak i policie, a to dokonce tak dobře, že to v jiných hrách do dnes nemá obdoby. I to dává hře onu nezapomenutelnou atmosféru. Za drobné přestupky jako je třeba menší překročení povolené rychlosti, jízda na červenou, nebo menší dopravní nehody tu hrozí pouze drobná pokuta. Stačí zastavit, zaplatit, a vše je vyřešeno. To se ale dá opakovat pouze třikrát za sebou. Pak už se ale policie opravdu naštve, a budou Vás chtít prostě zatknout.
Technicky je Mafia velice pružná a dokáže bez problémů běžet i v moderním 4K rozlišení při plynulých 60 FPS. Je ale lepší jí trochu doladit mody, které doplní HD interface.
Placení pokut by naznačovalo jistý ekonomický model, toho jsme se ale nakonec v příběhové kampani nedočkali. I když je představa vydělávání peněz zajímavá, hře samotné to ve výsledku ani moc nechybí. Stran policie tu funguje jednoduchý, ale zato opravdu povedený systém. Pokud něco spácháte, ví o tom logicky jen policista, co přestupek přímo viděl. Policisté mohou informovat ostatní, ale to nějakou chvilku trvá, a tak se můžete onoho policisty zbavit.
Tím se efektně vyhnete pronásledování. Policisté totiž nemají vysílačky, a tak běží k nejbližší telefonní budce. No, a to je naše šance. Budku můžeme buď zničit, no a nebo se můžeme zbavit samotného policisty. Pochopitelně to ale nesmí vidět další hlídka. Trochu jiné je to pak u policistů jedoucích v autě, v něm už totiž vysílačku mají, a tak mohou ostatní alarmovat rovnou. V dalších dílech už ale policie nebyla zdaleka tak přísná, což je za mě jednoznačně škoda.
Původní Mafia se v tomto dosti lišila od GTA a mělo to své jedinečné kouzlo. Líbí se mi, na jaká místa nás příběhové mise postupně zavedou. Je to vcelku různorodé a zajímavé. Hra tím získává jistou dávku autentičnosti. Poznáte celé město a máte dojem, že to v něm prostě žije. Hratelnost je přitom na velmi slušné úrovni, a to dokonce i na dnešní poměry. Přestřelky jsou pak poměrně dost náročné, ale naštěstí i velmi zábavné, i když zde chybí záchytné body.
Když už jsme u toho, koukněme se na herní mechaniky, které už od roku 2002 trochu zestárly a dnešního hráče už patrně moc nepotěší. V prvé řadě tu docela chybí jakýkoli systém krytí za překážky, no a poměrně dost nešťastně je řešen i systém ukládání hry. Kombinace těchto faktorů dokáže slušně zatopit. Mise jako je nadzemní garáž, a nebo vcelku těžká závěrečná mise, jsou kvůli tomu velice náročné, a to zejména proto, že je celé musíte projít vkuse…
To je z dnešního hlediska poměrně dost otravné a hlavně dost zbytečné. Bohužel hlavní designer hry, Daniel Vávra, si jisté trauma z ukládání hry přenesl i do dalších projektů. Procházet všechna patra nadzemní garáže desetkrát, aby dole dostali znovu a znovu Paulího, který si do těch střel prostě musí stoupnout, je jednoduše děs a utrpení… Ono by to nebylo tak špatné, ale parťákům se bohužel nedá ani velet, tak že hráč jejich chování nedokáže ovlivnit.
Bylo by skoro jednodušší je nechat počkat nahoře, když se v jednom kuse staví nepřátelům do rány. Vyčistit garáže sám a pak se pro ně zase vrátit. Co je ale ještě horší? Že se celkem pravidelně staví do rány i mě. Abyste mě špatně nepochopili, náročnost hry a těžké souboje jsou v naprostém pořádku. Jen to neustálé opakování je dost otravné. Na druhou stranu, na takovou misi asi nezapomenete. Jen je to teda bohužel hrozné plýtvání časem hráče.
Mafia samozřejmě není dokonalá. Moc často se neukládá, moc se nevyléčíte, parťáci se staví do rány nejen nepřátelům ale i Vám, a obtížnost je přitom dosti nevyvážená.
V roce 2002 nebylo ještě zvykem automatické doplňování zdraví, a tak se ve většině her hledali lékárničky. No ani Mafia nebyla výjimkou, ale lékárniček tu bylo opravdu strašně málo. Navíc byly docela schované. To je v kombinaci s delšími misemi bez možnosti uložení, poměrně nešťastné řešení. Rozhodně ale nejde o kdo ví jak těžkou hru. Dá se ale mluvit o jisté nevyváženosti obtížnosti a samozřejmě o nedokonalosti umělé inteligence našich parťáků.
Většinou kampaně prolétnete bez větších problémů, ale pak se najdou momenty, co budete opakovat stále dokola. K dokončení příběhu potom budete potřebovat zhruba 16 hodin, což je fakt slušná dávka kvalitní zábavy. Atmosféra ke konci dost houstne a není to žádná nastavovaná kaše. Naopak, jakoby toho Mafia chtěla říct mnohem víc. No a to je v této branži dost osvěžující zjištění. Mafia sice má pomalejší části, ale nikdy jsem z nich neměl špatný pocit.
Po dohrání kampaně se můžete pustit do Volné jízdy, kde se dá projíždět po městě, nebo venkově, a přitom zabíjet mafiány. Možnosti volné jízdy se přitom odemykají postupně, podle toho jak daleko se hráči v kampani dostanou. Po dokončení kampaně se nakonec zpřístupní i takzvaná Extrémní jízda, kde za plnění bláznivých úkolů získáváme speciální velmi rychlé automobily. V Mafii také najdeme skvěle vybraný dobový soundtrack, plný úžasné hudby.
Tedy vlastně ne… teď už tento skvělý soundtrack ve hře nenajdeme. Minimálně ne ve Steam verzi. Licence na tuto úžasnou hudbu totiž už dávno vypršela, a tak se hra do prodeje vrátila bez soundtracku. Ve světě PC ale není nic tak úplně neřešitelný problém. Jak se dalo čekat, komunita to jen tak nenechala, a tak se tento nepříznivý stav dá zvrátit pomocí neoficiální modifikace. Další variantou je potom pochopitelně instalace z původních instalačních CD.
Pokud se to povede, najdeme tu známé dobové skladby od hudebníků jako byl Louis Armstrong, Lonnie Johnson a řady dalších. Hudba celkově napomáhá kouzelné atmosféře a opět jde o něco, co si pamatují i lidé, kteří hry jinak vůbec nehrají. Z pohledu herní grafiky jde také o naprostý skvost. Mafia sice vyšla už v roce 2002, ale stále vypadá moc pěkně. Samozřejmě na ní poznáte, že jde o poněkud starší kousek, ale oproti konkurenci je na tom skvěle.
Samozřejmě myslím konkurenci ze stejné doby. Navíc je hra až překvapivě pružná. Například jí není problém rozjet v ultra jemném 4K rozlišení při 60 FPS. A to je pak naprostá retro nádhera. S mnohem novějším remakem se to po této stránce samozřejmě srovnat nedá, ale původní hra má zase jiné výhody stran hratelnosti, simulace, no a také jízdního modelu. Pokud tedy máte herní PC, doporučuji vyzkoušet také originální hru. Stále má co nabídnout.
Líbil se Vám tento článek? Budeme moc rádi pokud se zapojíte do diskuze pod ním, a nebo když nám dáte odběr na sociálních síti. Nejvíce novinek najdete na našem profilu na síti X. Přidejte si nás.
