Říká se, že stará RPG bývávala mnohem lepší a propracovanější, že nabízela větší množství různých možností, byla složitější, a na druhou stranu byla také mnohem náročnější na samotné hráče. Mezi takové hry by se asi dal počítat i první díl ze série Dragon Age s podtitulem Prameny, a nebo chcete-li Origins, od slavného studia BioWare. Jde totiž o klasické RPG ze staré školy, které ale stále vypadá vcelku pěkně a svou hratelností neodradí ani úplné nováčky.
Žánr: RPG / Téma: Fantasy / Vydavatel: Electronic Arts / Studio: BioWare
Datum vydání: 03.11. 2009 / Herní doba: 48 hodin+ / Země: Kanada / Lokalizace: České titulky
Platformy: PC, Xbox 360, PlayStation 3 / Hráno na: PC
První díl Dragon Age vyšel koncem roku 2009, což byla pro žánr RPG vcelku zajímavá doba. Už to skoro vypadalo, že je klasické RPG na ústupu, což bylo způsobeno nejspíše tím, že jenom několik let před tím vyšel přelomový díl série The Elder Scrolls s podtitulem Oblivion, který tento náročný žánr zpřístupnil mnohem širšímu publiku. To se ale neobešlo bez značného zjednodušování herních mechanik, které nakonec vyústilo v ještě jednodušší Skyrim.
To v kanadském Bioware na to šli úplně jinak. Studio se prostě drželo toho, co umělo ze všeho nejlépe. Nakonec, to právě oni stáli za klasikami žánru, jako je třeba Baldur’s Gate, Neverwinter Nights, a nebo legendární Star Wars: Knights of the Old Republic. Oni prostě kvalitní RPG uměli a nechtěli se toho jenom tak vzdát. Dokázali tak připravit moderní hru, která se dobře ovládala, měla hodně zajímavé filmové scény a ve své době taky dobře vypadala.
Příběh prvního Dragon Age ale bohužel není něco kdovíjak převratného, a nebo snad originálního. Děj nás zavede do království Ferelden, které je napadeno takzvanou „nákazou“, v podobě invaze zplozenců, ohavných bytostí vylézajících z podzemí. Jejich postup pak připomíná šíření moru – ničí zemědělskou půdu, města i celé státy. Krom toho ale zplozenci šíří také tajemnou chorobu. Každý, koho zplozenci zraní, se může nakazit takzvanou „zkázou“.
To na první pohled možná nezní kdovíjak úžasně, ale důležité je, že tvůrci hry dokázali vybudovat vcelku zajímavý svět, plný povedených vedlejších úkolů, pověstí a zajímavých příběhů. Ano, máme tu zas další záchranu světa, před něčím co připomíná skřety. Ano objeví se tu i draci, nakonec máme je už v názvu, ale to jak je sama hra zpracovaná dává vcelku jednoduché základní lince jistou hloubku a další rozměr. A je to vidět už na samotném začátku hry.
V prvním Dragon Age si svou postavu vytváříme pěkně od píky. Samozřejmě si můžeme vybrat jak bude náš hrdina či hrdinka vypadat a jestli to bude bojovník, čaroděj, zloděj, a nebo třeba lučištník. To už je takový standard. Kromě toho si ale musíme zvolit také původ postavy. To obnáší nejen vybrat samotnou rasu, jako u řady jiných her, ale také společenský status. Kombinace rasy a třídy nám totiž vždy zpřístupní volbu určitého původu, a to je dost zajímavé.
Původ totiž ovlivňuje, jak budeme naší hru začínat, a jak se k nám bude okolí chovat. Ano, v této hře to opravdu má vliv, a právě to se mi na starších hrách nejvíc líbilo. Musíme si vybrat. Nemůžeme být ve všem nejlepší a náš vzhled resp. rasa není jenom nedůležitý vizuální prvek. Co se mi fakt líbí je úvod hry, který je pro každý zvolený původ jiný. A nejde jen o nějaký rozhovor, úvod je herně velice zajímavý a obsáhlý, ač se všechny zbíhají do jednoho bodu.
Na tvorbě postavy v této hře opravdu záleží. Vybraná rasa a původ bude ovlivňovat dialogy a chování ostatních postav k nám. Díky tomu tento svět působí mnohem uvěřitelněji.
Bod ve kterém se všechny úvodní příběhy potkávají je naše přijetí do pradávného řádu Šedých strážců, kteří s invazí zplozenců tradičně bojují. Na konci každého úvodu totiž stejně odcházíme s Duncanem do tábora, kde se královská armáda připravuje na bitvu se zplozenci. Potkáme tu tak další strážce a projdeme také tajemným rituálem. Tato část se mi fakt líbila. Stane se tu totiž hned několik velice zajímavých událostí, na které jen tak nezapomeneme.
Úvod hry je opravdu silný a končí událostí, která změní vše. Jak se dalo čekat, bitva nedopadne úplně podle našich představ. My jsme tak následně vrženi do světa, který v této hře není otevřený, ale skládá se z několika důležitých lokací, mezi nimiž cestujeme. Naším úkolem bude sehnat spojence do další bitvy, což nebude zrovna jednoduchý úkol. Na štěstí na to nebudeme sami a naše družina se krom dvou hlavních companionů bude i nadále rozšiřovat.
V Dragon Age je kladen velký důraz na vztahy v naší družině. Opět jde o něco, co nás ve své době uchvátilo a nejde jenom o to, že tu máme vcelku zajímavé romantické vztahy, ale i také o celkovou interakci mezi postavami, které si nejen že povídají na vyžádání s námi, ale také mezi sebou. Přičemž se mohou škádlit a provokovat. Pokud je navíc budeme brát často sebou na jednotlivá dobrodružství, postupně nám mohou odhalit něco ze svého soukromí.
Funguje to tady podobně jako v příbuzné sérii Mass Effect. Každá postava má svou minulost, svůj zajímavý příběh a často také své problémy, které jim můžeme pomoci vyřešit. Díky tomu se pak můžeme s některými postavami také sblížit, řekněme intimně, a nebo prostě jenom utužit naše přátelství. Družina se bude postupně rozrůstat, ale sebou si vždy můžeme vzít jenom tři společníky. Je tedy důležité, vybrat si i podle jejich specializací a různých schopností.
Souboje tu mohou probíhat podobně, jako v řadě onlajnovek. Ve spodní řadě máme naskládané jednotlivé skilly ze kterých vybíráme. Vytáhneme tedy zbraň a jdeme na to. Dragon Age je nicméně mnohem víc o taktice. Situaci si totiž vždy můžeme pozastavit mezerníkem a rozdat rozkazy své družině. Spolupracujeme jako tým a dokonce ani nemusíte hrát za svou postavu. Můžeme se přepnout do jiného člena skupiny a hrát za něj, tedy v rámci možností.
To samozřejmě platí i mimo boj, kdy můžeme využívat i jiných vlastností našich milých společníků, jako je typicky odemykání zámků. V každém případě je jenom na Vás, koho sebou do boje budete brát a jestli budete přemýšlet více strategicky a nebo rozhodnou Vaše sympatie k jednotlivým postavám. Hra je v základu příjemné navržená, tak že čarodějku a templáře sebou asi brát budete. Je tedy ke zvážení Vaše povolání a čtvrtý člen vaší skromné skupiny.
Základem je Vaše skupina Šedých strážců a příběhy jednotlivých postav, které Vás budou do boje doprovázet. Během souboje můžete hru pozastavit a rozdat společníkům rozkazy.
Rozmanitost se tu samozřejmě vítá, jelikož nikdy nevíte, které povolání či specializace se bude hodit. Nicméně tank a čarodějka je dobrá kombinace, která se dá různě doplňovat. Bohužel, co se týče samotného boje, nebyl jsem tu tak úplně spokojen. Hlavně ze začátku je skillů poměrně málo a variace jejich animací, není kdo ví jaká. Postupně se to sice zlepšuje ale celkově by mě těšila větší rozmanitost skillů, jejich efektů a nebo různorodost jejich animací.
Podobný pocit jsem potom měl u různých zbrojí, zbrání, případně u magických rób pro kouzelníky. Samozřejmě je tu hned několik typů. Je tu lehká zbroj, střední, těžká, jsou tu různé stupně magických rób, ale ve výsledku je toho strašně málo. V tomto ohledu je výše zmíněné The Elder Scrolls úplně někde jinde. A to je podle mě velká škoda. Naopak různé materiálové variace stejných zbraní, mi přišly trochu zbytečné a nepřinášely mi žádný požitek.
Přebarvit zbroj a dát ji lepší staty je samozřejmě mnohem úspornější varianta, než vymýšlet větší množství různých zbrojí. Nejvíce mě to pak mrzelo u mé čarodějky, kde šlo vlastně o dost podobné, ne-li stejné, šaty. Měnila se tu pak vlastně jenom textura róby a jinak vše zůstalo prakticky stejné. Morrigan, čarodějku z pustiny, jsem vlastně po celou hru nechal ve stejných šatech, protože ve všem vypadala mnohem hůř. A to je podle mě velká škoda této hry.
Už v době vydání proto vznikaly různé alternativní vzhledy postav a v neposlední řadě také nespočet modifikací. A modifikace, které se snaží hru oživit, nebo dokonce remasterovat vznikají nadále. Co je ale naštěstí dosti rozmanité už v základu je samotný svět. Jak jsem již psal, není otevřený. Můžeme cestovat pomocí mapky, a nebo si na chvilku odpočinout v našem táboře. Co je důležité – jednotlivé lokace jsou krásně rozmanité a různorodé. A to je dobře.
Naším úkolem je sehnat spojence z různých konců světa, a tak se podíváme do podzemního království trpaslíků, do lesů elfů a nebo do měst lidí. Každá výprava bude jiná, už jen proto, že každou skupinu obyvatel trápí něco úplně jiného. Tento svět totiž není dokonalý. Trápí ho problémy jako je chudoba, rasismus, nebo třeba politika. Postupně tak procházíme tímto světem a poznáváme lépe, než by se nám mohlo snít. Každá zastávka přitom stojí za to.
I když možná by se tu našla jedna výjimka, která mě opravdu nebavila. Byl jím snový svět, na první pohled zajímavá lokace, ze kterého do normálního světa pronikají démoni a zmocňují se těl obětí, které podlehnou jejich svodům. Jelikož jsem hrál za čarodějku, byl tento svět mou zkouškou ve Věži mágů. Tady se to ještě dá zvládnout a bylo to i vcelku zábavné. To Rudoskalí nás ale čeká velice zdlouhavý a pro mě naprosto nezábavný quest. To bylo utrpení.
Thedas nabídne velkou rozmanitost prostředí, a tak se na našich cestách nebudeme nudit. Navštívíme podzemní království trpaslíků, lesy elfů, ale také vcelku zajímavá města lidí.
Ať se vydáme kamkoli, všude nás budou čekat vcelku těžká rozhodnutí, které většinou nebudou černobílá. Na tato rozhodnutí budou navíc různě reagovat i členové naší skupiny, a podle toho se bude také měnit jejich vztah k nám. Pokud někoho budeme opravdu štvát, respektive dělat rozhodnutí, která se mu příčí, může naší družinu dokonce i opustit. To se mi ale naštěstí nikdy nepovedlo. Přízeň přátel si navíc můžeme trochu kupovat i menšími dárky.
Technicky hra neurazí, ale ani nenadchne. Je totiž postavená na Eclipse Engine, který ale vychází ze starého enginu Aurora, který jsme mohli vidět třeba ve hře Neverwinter Nights (2002), nebo v prvním Zaklínači z roku 2007. To je trochu znát na horších detailech prostředí, slabších texturách, nebo třeba viditelnosti, nicméně autoři dělali co se dalo. První Dragon Age není ošklivou hrou. Nabídne třeba moc pěkné efekty všemožných kouzel, či různých skillů.
I přes skoro stejný engine nabízí Dragon Age zcela jinou atmosféru než Zaklínač. Ano, hra je také vcelku drsná a pochmurná, jen zase trochu jiným způsobem. Mnohem více se mi tu třeba líbili nezapomenutelné filmečky a smysl pro práci s kamerou. Dragon Age má velice silné momenty. Na první pohled je tu také mnohem více krve, což bylo něco co hru odlišovalo od konkurentů. To vše podtrhuje že za skvělou hudbou stojí oceňovaný skladatel Inon Zur.
Stejně jako v případě Zaklínače jsem hru musel hrát v rozlišení 1440p, jelikož se ve 4K stávají texty dosti titěrnými a nečitelnými. Stejný engine, skoro stejné problémy. Sem tam jsem narazil na nestabilitu, padání hry, případně chyby interface, které se mi ale v době vydání neděly. Hra se tedy spíše pere s novější sestavou, či Windows 10. Ani tak ale nebyl problém jí dohrát, jen je tu teda dobré dávat pozor na časté ukládání, abyste nepřišli o nějaký ten postup.
Pokud mě ale něco štvalo byl to především EA launcher, a také nemožnost hrát hru na gamepadu, a to i přes to, že vyšla také na konzole. To pro mě není moc pochopitelné. Hodně se mi tu naopak libí interface a všemožné nabídky, jejich stylizace do podoby knížek se mi hodně líbila už v době vydání hry, a ani dnes tomu není jinak. Samozřejmě ani v tomto případě nechybí nějaké ty fleky od krve… Jako by tuto hru vytvářeli nějací upíři. Nicméně styl to má.
S hrou jsem celkově hodně spokojený a po všech těch letech jsem se většinu času skvěle bavil. Některé lokace byly hodně zajímavé, jako například Orzammar – podzemní město trpaslíků a přilehlé okolí, někde jsem se ale popravdě trochu nudil, jako při bloudění v elfím lese, nebo ve snovém světě, který mě vysloveně štval. To hlavní, tedy úkoly a jejich příběhy ale byly opravdu skvělé. Nejlepší na hře jsou ale jednotlivé postavy, jejich charaktery a příběhy.
Líbil se Vám tento článek? Budeme moc rádi pokud se zapojíte do diskuze pod ním, a nebo když nám dáte odběr na sociálních síti. Nejvíce novinek najdete na našem profilu na síti X. Přidejte si nás.
